Through Snowy Klánovice Forest to Libertas Microbrewery

What is the best about living in the Czech Republic? You always take a stroll through a piece of nature and end up in a cozy microbrewery that crafts top-notch beers. Even when you live in Prague, the capital, there are still plenty of protected woods and deep forests to venture into and get lost for hours, feeling like a lone survivor in the wild. If you're lucky, you might even spot deer, game, boars (well, that might be rather a piece of bad luck), or hares. Especially when the weather takes a turn for the worse, like when it snows most of the day, you hardly meet a soul once you get several kilometers from the nearest house. It wasn't the first snow this year; it had already snowed on Friday night and Saturday afternoon, but it was the first one that lasted a while. As you can see, it gave the forest an almost fairy-tale-like look.

Máte-li rádi dobré pivo, je v Česku blaze. Prakticky všude se můžete vypravit na túru do hor či hlubokých lesů a skončit v nějakém minipivovaru, kde si dáte poctivý ležák nebo ale dle svého gusta. I v Praze se dá vyrazit do lesů a hlubokých hvozdů, kterými můžete bloumat, aniž byste potkali živáčka. Zejména když se počasí "pokazí" - to pokud říkáte troše sněžení špatné počasí. Já se inspiroval @phortun'nem a jeho Rocky moodem a do Klánovického lesa vyrazil i tak. Pocukrovaný skoro prvním sněhem letošní zimy vypadal docela pohádkově.

The Klánovice Forest is a strip of protected oak woods with spruces, larches, and pines interspersed among them on the Eastern edge of Prague. As the Czechs are rather outdoorsy, cycling and tourist routes cross the forest. Besides those main trails, there are various pathways with less traffic, where you might only occasionally encounter a mushroom picker or a dog-walker. And then there's me, on my way to the brewery of my choice—Libertas.

Klánovický les je pás chráněného území na východním okraji Prahy. Převládají v něm dubové lesy, ty jsou ale prokládané jehličnany. A protože Češi mají rádi různé outdoorové aktivity, les křižují cyklostezky a turistické trasy. Kromě značených cest jsou tu i neznačené cestičky, na kterých sem tam potkáte houbaře a pejskaře. A taky mě na cestě do pivovaru Libertas.

The Blatov biotope consists of marshland, a creek, and three lakes and hosts various water birds. As the temperature lingered around zero, they hadn't frozen yet.

Biotop Blatov zahrnuje mokřady, potok a tři jezírka, kde hnízdívá vodní ptactvo. Teplota se včera přes den držela kolem nuly, a tak jezírka ještě nebyla zmrzlá.

While it snowed most of the day, the sun shone for a while in the afternoon, making the landscape a tad more colorful.

I když většinu dne sněžilo, odpoledne vykouklo sluníčko, a tak se les trošku vybarvil.

I did a quick research before heading into the woods, as usual. It hadn't escaped my notice that there are supposed to be ruins of a medieval village named Hol allegedly abandoned in the mid-15th century. Some other resources suggest the exodus happened later, during or at the end of the Thirty Years' War (1618-1648). Obviously, I had to explore it. Alas, those are the only "remnants" I found: a collapsed well in the first picture and a hole where a village house used to be in the second. It turned out that if anything survived the centuries and archaeological excavations, it was covered with snow.

Jako vždycky jsem si před cestou udělal rešerši okolí. A ruiny středověké vesnice Hol, která byla pravděpodobně opuštěna už někdy v polovině 15. století, samozřejmě nemohly uniknout mé pozornosti. Tedy, podle některých pramenů byl Hol opuštěn až za třicetileté války (1618-1648). Ale bohužel, jediné pozůstatky, které jsem objevil, byly propadlá studna na prvním obrázku a prohlubeň na místě, kde bývalo vesnické stavení, na druhém. Pokud jsou tu i jiné pamětihodnosti, které přežily století i archeologické průzkumy, byly včera pod sněhem.

From Hol, I continued East (well, basically East of Eden, as there is Eden in Prague) to the Easternmost point of Prague, marked by this little pillar. Soon after, I entered Úvaly, the first village outside the city borders, where Libertas microbrewery is. The dark was already falling, so I sped up to get to the brewery and warm myself up (and then cool down with great beers).

Z Holu jsem pokračoval na východ. Steinbeckovská slovní hříčka se z angličtiny do češtiny přeložit nedá, a tak pojďme rovnou k věci. Východní pól prahy zdobí tenhle krasavec. Odtud už jsem přidal do kroku, abych dorazil do Úval, první to vesnice za hranicemi Prahy, co nejdříve. Už totiž začínala padat tma.

Libertas Microbrewery

Just like Horymír Brewery, which I wrote about last week, Libertas is a new place that opened recently, thanks to the local community. In a culture deeply rooted in beer, having a crafted brewery in towns or even villages is a matter of honor, and locals are usually proud of it. Not having one is considered a shame. Hundreds of small breweries were shut down during communism, and hundreds have been revived or started from scratch since the 1990s. In Libertas, the community spirit shows up now and then. Even though there weren't many people on Sunday afternoon, the locals kept coming for beers drafted into bottles or even for bottled past brews, exchanging a kind word or two with the bartenders or the seated guests.

Podobně jako Horymír z mého posledního #beersaturday reportu je Libertas zbrusu nový podnik, kteří si otevřeli místní. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale podle mého je mít ve městě, na maloměstě a někdy i na vesnici minipivovar otázkou cti, i proto se jich od revoluce otevřelo na několik stovek. Některé předtím zlikvidovali komunisti, jiné vznikly na zelené louce. A že je Libertas u místních oblíbený, je znát i v neděli odpoledne, kdy uvnitř rozhodně není natřískáno. Lidé si chodí pro točené i lahvované předchozí várky a s obsluhou i některými dalšími hosty si vesměs tykají.

Unlike most similar venues, Libertas has no kitchen. The vast garden hosts various food trucks during the summer when crowds of bikers and hikers stop by – I am not the only Czech who prefers to earn their beer with a load of hiked or biked kilometers. In late November, though, you have to eat someplace else.

Na rozdíl od jiných minipivovarů v Libertas nevaří. Namísto toho si na zahrádku zvou streed food. Tedy v létě, kdy se tu zastavují také davy cyklistů a jiných turistů. Na konci listopadu ale musíte na večeři jinam.

The Beers

Bohemian Lager 12°
Libertas keeps it simple; all beers are named by their style. I decided to kick it off with a Czech classic, a Bohemian-style lager we call dvanáctka, the twelve. The beer was heavily on the bitter side, with a distinct Saas hop aroma and lingering taste. The malty tones were less pronounced than they could have been, but generally speaking, it is a true example of a bitter Bohemian Lager. Those who fancy less bitter ones should look for an alternative, though.

S názvy piv si v Libertas hlavu nelámou, prostě je pojmenovávají podle pivních stylů. A tak jsem prostě začal Dvanáctkou. Je hodně hořká, s výrazným aroma žateckého chmele, jehož chuť po doušku dlouho doznívá. Sladové tóny jsou spíš v pozadí, méně citelné, než by asi měly být. Ve výsledku je tahle dvanáctka hezká ukázka hodně hořkého ležáku plzeňského typu. Pokud vám ale hořká piva nejdou pod nos, raději si z pivního lístku vyberte něco jiného.

American Pale Ale
APA is definitely not the one you'd go for if you prefer less bitterness, but I am into bitterness. This solid APA comes with grape scents followed by increasing bitterness and ending with a hint of caramel, almost as if it had roasted malt. However, the roasted scents come from Gold Swaen Red malt mixed with the Pilsen-style one. If you're into such ales, you'd enjoy every sip.

Tím něčím jiným by ale rozhodně neměla být APA. Já mám ale hořká piva rád. Tahle chuťově robustní APA vás načne vůní po grepu s trochou chmelové hořkosti. Doušek kopíruje čichové vjemy, hořkost roste na jazyku a nakonec se přelije do lehkého karamelového tónu, skoro jako kdyby bylo pivo uvařeno z praženého sladu. Tyhle tóny jsou ale ve skutečnosti ze sladu Gold Swaen Red. Pokud jsou takového ale váš šálek kávy, užijete si každý doušek.

Hefe Weizen
Besides bitter lagers and ales, I am a devout weizener. The Hefe Weizen was a tad bitterer than the average beer of its kind. I guess that the brewmaster of Libertas isn't thrifty when it comes to hops. The beer smells of cloves and similar spices, and upon sipping, it opens with a malty aroma mixed with a taste I couldn't find words for. Then bitterness slowly shows and fades, being replaced with a hint of banana. The Germans might not fancy such a creative approach to this beer style, but I did enjoy it.

Kromě hořkých piv mám slabost pro ta pšeničná. I tenhle Hefe Weizen byl ale více hořký, než bych čekal. Zdá se, že místní sládek chmelem nešetří. Pivo má hřebíčkově kořeněnou vůni a po napití vás osloví sladové chutě s něčím, co se mi nepodařilo identifikovat ani popsat. Poznámky jsem si sice dělal anglicky, ale vhodné vyjádření mě nenapadá ani v češtině. V těle se objeví hořkost, která postupně ustupuje lehkým banánovým tónům. Němcům se možná tenhle kreativní přístup k jejich pivnímu stylu zamlouvat nebude, ale já si Hefe Weizen z Libertas užil.

Když jsem tak listoval svým feedem, koho jsem ještě nevyzval k sepsání #beersaturday článku, vyšel mi z toho @birdwatcher :) Tak tedy: napiš článek o pivu ve kterémkoli jazyce, kde bude alespoň 200 slov a tři fotky piva. A pak ho přihlas pod příslušný post od @detlev. Více viz tenhle post.